Co se mi na Istanbulu líbí

Foto Credit: Wikitravel

Mám rád kapky citronu, máty, které kupuji v obchodě A101, v obchodě v Istanbulu.

Mám rád pití tureckého čaje s jednou kostkou cukru v dnešní době (namísto dvou jako předtím).

Vinu přiznávám, že mám ráda, jak turečtí lidé obvykle nemohou říci ne, když vidím na stole něco chutného (jako čajový sáček se zajímavou příchutí nebo sušenkou nebo kouskem bonbónu [moje matka se divila, proč jsem se nikdy nezeptal na občerstvení, které zvykla jíst, že jsem se nikdy nezeptala, jestli bych je mohla mít. Držel jsem se od ní vyrůst, protože mi způsobovala velkou úzkost a nepohodlí. Nebyla daleko od rozhovoru. Turečtí lidé jsou pro mě dost jemní dostat se do jejich těsné blízkosti a zeptat se jich, jestli bych se mohl podílet na některých jejich dobrotách]). Nežádám je, abych je využil, ale moje žádost pochází z mé dětské povahy touhy po tom, co lidé jedí. Chci jen vyzkoušet něco z nevinné zvědavosti.

Mám ráda, jak se v Istanbulu nezchladí tak, že se mi nezměkčí obličej, uši ani nos.

Miluji chuť a rozmanitost plněných hroznových listů a plněné papriky. Miluji bohaté rozmanité dezerty, které Turecko nabízí, zejména kulatý, syrový, sirupový dezert zvaný kunefe, který si přeji, abych mohl jíst každý den (je to jediné jídlo, které bych jistě každý den jedl, kdybych k němu měl pravidelný přístup) .

Rád jezdím na trajekty z asijské strany na evropskou a zpět.

Miluji, že existují ostrovy k návštěvě, pokud chci jít někam ticho. Velký ostrov se mi moc nelíbí, protože je to příliš přeplněné pro můj vkus. Doporučuji ostrov Kinali.

Miluju, jak jsem byl v Istanbulu tři roky a nikdo mě nikdy nepřinutil cítit se hloupě nebo že si myslí, že jsem možná naivní. Také si cením toho, že se ke mně nikdo nezachoval, jako bych byl vůči nim na základě barvy pleti podřadný. Nikdy jsem nebyl nucen cítit, že se svým časem nedělám dost.

Mám ráda, že nepracuji stresující práci (nebo možná dobře zvládnu to, omezím to stranou).

Miluji, jak vidím toulavé kočky a psy na ulici. Také se mi líbí, jak všude je pro kočky jídlo. V zimě se mi líbí, že provizorní lepenkové domy jsou na chodnících pro toulavé.

Miluji, jak velký je Istanbul. Raději žiji ve městech s miliony lidí.

Miluji, jak hlubokí a vážní Turci jsou, ale v nich mám stále něco mladého.

Rád se dívám na turecké muže s nadváhou. Dělají mi úsměv. Vlastně mám pocit, že turečtí lidé mají víceméně rozkošný vzhled, i když bych ráda připustila, že obecně stárnou poměrně rychle (ale stále míjí jako rozkošný; ještě víc než Číňané. Ve skutečnosti nikdy nevnímám Číňany jako roztomilé vůbec).

Rád sleduji, jak lidé krmí racky, kteří létají podél trajektů, chlebem a zejména „simit“ (sezamový prsten semen, který je upečený [ne vařený jako bagel]).

Rád se dívám na vrány, které visí kolem pobřeží, když ráno chodím na procházky.

Líbí se mi staré architektonické struktury rozptýlené rozptýleně v Istanbulu, jako je muzeum Hagia Sofia a Galata Tower.

Líbí se mi, když se sběratelé odpadků prosypávají odpadky v zelených vyklápěcích nalezených všude ve městě.

Líbí se mi, když vidím, jak se koše z oken bytového domu svázané provazem shromažďují chléb, simit a další nákupy od prodejců, kteří chodí a vydělávají na živobytí.

Rád vidím, jak se prodejci simitů pohybují kolem s velkou deskou simitu vyváženou na hlavách, a oznamují: „Simitci“ (to znamená „simit sellers“). Nikdy nevím, jak vyvažují tu velkou hromadu simitů na hlavách.

Rád vidím kontrast zakrytých dívek a dívek v minisukních, které chodí po Istanbulu. Obzvláště rád vidím, jak zakryté a nekryté dívky spolu mluví jako přátelé.

Líbí se mi, když mi někdy nabídnu sklenici čaje, když jím sama.

Líbí se mi, že jsem občas špatně vykládal. Pouze když si stěžuji na někoho a ten si myslí, že si stěžuji na okolnost, cítím se dobře v nepochopení.

Problémy s komunikací neberu tak vážně. Jsem od přírody klidný člověk a žiji v zemi, kde se anglicky moc nehovoří, což mi neumožňuje říci mnoho.

Také jsem si všiml, že mě tolik nenarušuje, protože neznám místní jazyk.

Protože jsem cizinec, cítím se nějak akceptovanější pro své rozdíly nebo že na mě existují různá očekávání.

Líbí se mi, že halal jídlo je velmi snadno dostupné. Rád vidím halal symbol (a košer symbol, když najdu košer produkty); Mám pocit, že jí něco „čistšího“ a „bezpečnějšího“. Prostě se mi líbí pocit bezpečí, který automaticky cítím.

Mám rád aroma turecké kávy. Kavárny Mehmet Efendi (obchody, které prodávají kávové sedliny) voní tak pěkně.

Líbí se mi, že jsem vystaven islámu, takže o něm můžu vědět víc, i když to není náboženství, které bych rád praktikoval.

Jsem rád, že jsem blízko arabských komunit. Jak jsem řekl, čím více expozice, tím lépe.

Neváhejte se podívat na mou stránku Patreonu: https://www.patreon.com/DeborahKristina

Můžete mi také poslat e-mail: [email protected]

Podívejte se také na mou novou knihu o Amazonu: „Ramblings šestnáctileté dívky do deníku“

Děkuji za přečtení. Mír.